Bez práce nejsou doláče, ale kdo by nebral den volna...

Work work work...

Momentalne se nachazime a minimalne jeste nekolik mesicu nachazet budeme v Ohinewai, coz je maly zapadakov pobliz mesta Huntly. Huntly je mesto lokalniho vyznamu. Uz z dalky jsou videt dva kominy mistni vodni elektrarny, coz je taky vice mene jedina informace, kterou se o nem lze docist v pruvodci. Pro nas znamena hlavne moznost nakupu. Bydlime v jakemsi rodinnem domku dalo by se rict. Jedno podlazi, zdi z papiru, klasicke vybaveni, chybi radiatory, zato mame dva krby, ale nemame drevo...detail.

Vpravo parkujeme, v domku bydlíme.

  Praci jsme sehnali pres internet, takze mnohem snadneji nez jsme puvodne ocekavali. Pohoda. Privitala nas Natalie, manzelka naseho sefika, ktera se stara o organizacni veci mimo farmareni. Bryce - sefik je hlavni farmarska hlava pomazana. Oba jsou supr, pratelsti, zatim nebyly zadne problemy. A co se tady pěstuje? Melouny.
  V domku bydlime se dvema individui (v tom pozitivnim slova smyslu). Aude (cti Ód) je 27leta francouzska rozesmata od rana az do vecera. Uf diakritika...vždycky zapomenu...tak teď už s hačkama a teď už taky s čáááárkama. Druhým individuem je 20letý Anglán James. Traktorista, který sem přijel hlavně za prací. V Anglii má jeho rodinka farmu a on si tady přivydělává, aby si pak mohl koupit X-tisíc bažantů, ty několik týdnu chovat a pak je prodat, aby mohli být zastřelení na polích těch, co si je koupí. Kdo z nás si tohle nevyzkoušel že!! Standardní člověk, standardní byznys. Aude mu říká "byznysmen od 10 let", protože už od 10 let vlastnil první bažanty.
  Prozatím jsme se dostali ke dvěma druhům roboty. Numero uno je cpaní semínek do jakýchsi forem/matric/naporcovaných květináčů. Ty se pak na několik týdnů prsknou do skleníků, kde se promění v rostlinky asi 10centimetrového vzrůstu. Numero duo je tedy setba těchto rostlinek na pole. Traktorista s rozevlátým úsměvem nejdřív pole připraví, tzn. položí v řadách "plastik" (viz foto). Traktoristův úsvměv nekončí, ba naopak, protože jeho další povinností je nás (Petru, Aude a mě) zapřáhnout za traktor v povozu, který je úzpůsoben k sázení rostlinek (viz foto). Nakonec dne se takto osázené řady pokryjí bílou textilií, který roslinám zajistí teplo, aby ráno při přízemních mrazících nezmrzly.


It's time to work



Tohle pole už je za námi. Příští prácička bude jinde.


Černý plastik. Do něj se vytvoři díry, a do nich přijdou rostlinky.

Vpředu traktor, za ním my na povozu. Holky sázejí rostlinky do černého plastiku, já pak přidávám dráty, které ve výsledku vytvoří tunel, na který se položí bílá textilie.

  Day off, aneb Wharepapa

Po cca pěti dnech práce se nám konečně dostává dnu volna. Happy day. Jen James, traktorista, tři sta z místa, day off nemá, protože ten z nás dělá nejvíc hodin a musí připravit další pole, abychom jej zaneřádili melouny. No my (Petra, Aude, já) valíme za dalším lezením asi 100km jižněji než stojí naše bydlení. Wharepapa South se to tam jmenuje. Na místo se dostáváme kolem poledne, protože ranní ptáče je pro sráče a nám se moc nechtělo vstávat. Šutr mezitím aspoň doschnul, neb přes noc pršelo a my jsme rádi, že je to suché. Po cestě se stavujeme v místním "lezeckém proslulém guru´obchodě" - Bryce's (U Brajse), kde se informujeme o tom, kam přesně se vlastně máme vypravit. Wharepapa je místo s několika oblastmi nemalé rozlohy s cca 800 cestamí a my tady dnes budeme jen jeden den, tak si chcem dát něco pěkného a ne se někde motat a hledat kameny. Bryce (nikoliv náš šéf, ale majitel obchodu pokud to někdo nepochopil:) nám dává cenné rady, kupujeme průvodce na danou oblast a valíme tam.


Sektor Main Cliff v oblasti Frogatt
Aude to taky zkouší.

Cesta Monsterpirece Theatre v sektoru Main Cliff, Frogatt

  Ještě než jsme dojeli k Bryceovi, tak stálo za to pozorovat změnu okolní krajiny, kdy se z obyčejných farmářských "ploch" začaly vyloupávat malinkaté kamínky vystřídané většími kameny, vystřídané solidními šutry a jak by se dálo očekávat i na pěkně urostlé skály se dostalo. Sečteno a podtrženo opět a zase nám místní výhledy berou dech, zastavují srdeční pumpy, naše oči lezou z důlků a my se snažíme udržet na silnici bez kolizí. Po resuscitaci, návštěvě Bryce (viz výše) dorážíme k oblasti Frogatt, kde dnes budeme ošahávat místní balvánky (chro-chro no bylo to něco extra).

"Tohle je lano a tamto je skála"

Jistím jistíš jistíme
    Za zmínku možná stojí, že místní lezecká stupnice se od všech možných evropských liší a my jsme se na ni pořád ještě úplně nezvykli. Víme jen, že 18tka je naše 6tka a podle toho se nějak snažíme orientovat. Čísla jsou poctivá, takže na to pozor!! Leze se hlavně po dírách, charakter chytů dost připomínal Whanganui Bay, kde jsme byli před týdnem. Co se od Whanganui dost lišilo byly samotné skály, které se tvarují a prohýbají do nádherných útvarů. Dalí by tady našel inspiraci. Fotogenické je to jak sviňa. Jelikož s námi lezla i Aude, která jinak více méně neleze, moc jsme toho ten den nenalezli. Bylo nutno vyměňovat sedáky atdatd. Kdo ví ví, kdo neví ani vědět nemusí. Nevadilo nám to však, protože jsme povahy veskrze přátelské. Moc lezců jsme nepotkali (nebyl víkend), vlastně jenom jednoho Amíka a Nora, kteří si s námi přišli nad skalou zaslintat, nicméně oni mohli slintat jenom nízko, protože neměli lano...žabaři...cha!! Teda na konci dne jsme je znovu potkali a to už si ho mezitím u Bryce koupili...žabaři...cha!! (Pro zajímavost: 60tka Sterling, model nevím, za 460NZD, tzn. cca 6600 Kc).



Salvadorovo srdce plesá.

Je libo pasodoblééé



Petra a Aude.
Tyhle lidi jsme tam taky potkali.
  Lezbunk jsme si parádně užili a už večer jsme se těšili na nějaký další day off, kdy se sem zase budeme moct přijet vyřádit. To jsme ještě nevěděli, že večer po návratu nám James oznámí, že i další den máme day off, protože se jedna z mašinek pokládající černý plastik na pole porouchala a my tudíž nemáme co dělat. A jaká to náhoda, protože zrovna DNES je tento den. Počasí ráno bylo tak proměnlivé, že nás donutilo k asi dvouhodinovému nerozhodování. Nakonec jsme se hecli a vyrazili, abychom se v Huntly (asi po 20 km) otočili a jeli zpět, protože se rozpršelo...slušně řečeno...velice silně.
  A nyní již v realtimu. Petra vaří, protože je to žena a ty tak rády vařívají. Já, opičák, píšu blog, poflakuju se a snažím se nerozumně plýtvat časem. Jde mi to. Petře vaření taky, takže pohoda. Zítra bychom už měli pracovat. Nikomu to nevadí, protože jsme si dnes v bance ověřili, že výplata za první týden už nám přišla a máme dobrou náladu a vy/ty doufám taky, bo či nás není!!!????":))
  

Zbloudilá fotka z města Turangi, kde byla před informačním centrem vyvěšena česká vlajka. Proč? Prý tam každý den dávají jinou.
Okomentovat